Zhrnutí video recenze auta Elektromobilem do Černé Hory

Dvojice hostů v podcastu popisuje cestu elektromobilem na Balkán, která vedla přes Budapešť, Bosnu a Hercegovinu až do Černé Hory a zpět přes Srbsko. Ústředním tématem je nabíjení na cestách, praktické plánování i to, že v Černé Hoře nakonec překvapilo množství dostupných nabíječek. Zaznívají však aj komplikácie s autorizáciou nabíjania, s aplikáciami a s jedným nečakaným defektom na druhej posádke. Výsledok je skôr cestovateľská motoristická reportáž než klasický test auta.

Elektromobilem do Černé Hory motor, výkon a převodovka

Jde o cestovatelské motoristické video o výpravě na Balkán, kde se řeší především praktická stránka dlouhé cesty elektromobilem. Hlavní pozornost míří na plánování trasy, nabíjení v různých zemích, zkušenosti z Bosny a Hercegoviny a z Černé Hory i na to, jak se cesta obešla s jedním elektromobilem a druhým doprovodným spalovacím autem.

V úvodu zaznívá, že nápad vznikl jako společný výlet několika lidí, kteří se nakonec vydali směrem přes Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Srbsko. Cestou bylo důležité hledat nabíječky, řešit ubytování i logistiku posádky, protože osm lidí jelo ve dvou autech a výlet měl mít i praktickou pojistku v podobě spalovacího Dodge Challenger.

Elektromobil byl v řeči hostů opakovaně označovaný jako Enyaq a diskuse se točí kolem jeho reálného využití na dlouhé trase. Zaznívá spotřeba přibližně 19 kWh na 100 km za celou dovolenou, zároveň však i to, že vůz v horších podmínkách, na pomalejších cestách a v plně naloženém stavu nejezdil tak úsporně, jak by si člověk přál.

Součástí cesty byly i konkrétní problémy s nabíjením. V Budapešti se řešily veřejné sloupky s nutností aplikace, v Bosně a v Černé Hoře se zase ukázalo, že některé nabíječky jsou zdarma, ale je třeba je najít a využít včas. Naopak v centru Budapešti i na cestě zpět zazněly zkušenosti s komplikovanou autorizací, s aplikací Škoda Power Pass a s nabíjením, které se někdy ukázalo ako výrazne jednoduchšie na papieri než v realite.

Elektromobilem do Černé Hory reálná spotřeba

Za celou dovolenou ujeli s elektromobilem asi 3 000 km a průměrná spotřeba vyšla okolo 19 kWh na 100 km. V horách kolem bosensko-černohorské hranice se spotřeba pohybovala přibližně mezi 16,5 a 17 kWh na 100 km, zatímco na dálnici při rychlosti kolem 130 km/h zazněla hodnota 19,6 kWh na 100 km, což bylo hodnoceno jako velmi slušné.

Na výslednou spotřebu měla vliv vysoká teplota, naložení vozu, horské cesty i kvalita povrchu. V diskusi zaznělo, že vůz má dlouhodobě podezřele náročnou klimatizaci a že v horku kolem 35 stupňů byl významný i komfort světlého interiéru a odvětrávání sedadel. Naopak při stání v koloně byl elektromobil velmi příjemný, protože spotřeba neklesala dramaticky a klimatizace mohla běžet bez výrazného stresu.

Na několika místech cesty zaznělo, že plánovač trasy odhadoval příjezd s vyšším zbytkem baterie, než ve skutečnosti vyšlo. To recenzenti přičítají nejen teplotě a naložení, ale i tomu, že na konkrétní Enyaq nemusí být plánovač dokonale kalibrovaný. Přesto se cesta dala zvládnout bez zásadního omezení a v běžném provozu auto nepůsobilo výkonově nedostatečně.

Elektromobilem do Černé Hory ceny nabíjení

Zazněla i finanční stránka cesty. Dodge Challenger stál na palivu celkem 12 000 Kč, zatímco Enyaq vyšel na nabíjení přibližně 3 500 Kč. V jednom případě šlo navíc o to, že část nabíjení v Černé Hoře byla zdarma, protože tamní vláda provoz a elektřinu podporuje a dotuje.

V Budapešti ale hosté narazili na sloupky, kde bylo nutné registrovat aplikaci a zaplatit přes konkrétní systém provozovatele. Na cestě zpět se přidal i problém s Power Passem, který podle popisu nefungoval tak, jak měl, a nabíjení nakonec proběhlo dražší kreditní kartou. Právě tento rozdíl mezi pohodlnou kartičkou, aplikací a skutečnou funkčností nabíjení byl jedním z hlavních témat celé reportáže.

Elektromobilem do Černé Hory rozmery a batožinový priestor

Praktická stránka výpravy byla důležitá i kvůli osmičlenné posádce. Elektromobil vezl čtyři lidi a bagáž, druhé auto pět dalších lidí a Challenger posloužil jako záložní vůz. Zaznělo, že i přes menší očekávání zvenčí je auto dost prostorné a posádka se do něj vešla bez zásadních problémů.

Naopak Dodge Challenger překvapil velkým kufrem a tím, že je i přes dvoudveřovou karoserii vnímaný jako plnohodnotně čtyřmístný vůz. Vyslovilo se i to, že vůz zvenku působí menší, než ve skutečnosti je, a že kufr je na americké kupé opravdu velký. Přesto se kvůli cestě neřešila jen praktičnost kabiny, ale i to, jak se všechny věci a lidé do dvou aut naloží na dlouhou dovolenou.

Jazdné vlastnosti a komfort

Po jízdní stránce zaznělo, že Enyaq i při plném obsazení a s bagáží působil dynamicky bez problémů. V civilizaci se jelo hlavně po dálnici, na horších cestách zase nebyl prostor na žádné závodění. Elektromobil však zvládal předjíždění bez potíží a posádka v něm neměla pocit, že by byl výkonově omezený.

Velmi silně se hodnotil komfort světlého interiéru. I když auto stálo na slunci, nastupování bylo podle hostů snesitelné, sedadla nepálila a odvětrávání spolu s klimatizací vytvářely příjemné prostředí. U Dodge Challengeru se naopak řešilo snížené pružení, rozšiřovací podložky a občasné škrtnutí výfukem na hrbolatých cestách, což bylo spíš technické omezení dané úpravami než samotným charakterem auta.

Výrazným momentem byla také cesta v koloně na hranici se Srbskem, kde elektromobil stál ve vedru dvě hodiny s klimatizací a z pohledu posádky to bylo mnohem komfortnější než čekání se spalovacím osmiválcem. Zaznělo i to, že elektromobil je při stání v koloně jednoduše příjemnější a že v takových podmínkách dává jeho pohon velký smysl.

Zhrnutí

Celá reportáž ukazuje, že cesta elektromobilem do Černé Hory a přes Bosnu a Hercegovinu je reálná, pokud člověk počítá s rozumným plánováním a občasným hledáním nabíjení. Překvapivě dobře vyšla zejména Černá Hora, kde byly k dispozici veřejné 22 kW AC nabíječky i možnost nabíjet u ubytování ze zásuvky.

Na druhé straně se ukázalo, že největší problém nemusí být samotný dojezd, ale aktivace nabíjení, různé aplikace a neochota některých systémů fungovat jednoduše přes kartu. Celkový dojem je přesto pozitivní: elektromobilem se dá na Balkán vyrazit bez dramat, a to dokonce i tam, kde by to ještě nedávno mnoho lidí považovalo za nereálné.

Plusy

  • Na dlouhé cestě se ukázalo, že elektromobil zvládne i Balkán bez zásadních problémů.
  • V Černé Hoře překvapilo množství veřejných 22 kW AC nabíječek.
  • Komfort světlého interiéru, sedadel a klimatizace byl hodnocen velmi dobře.
  • V kolonách a při čekání je elektromobil výrazně příjemnější než spalovací auto.
  • Enyaq zvládl i plně naloženou cestu bez zásadního výkonového omezení.

Mínusy

  • Autorizace nabíjení přes aplikace a různé systémy byla komplikovaná a zdržovala.
  • V Budapešti i na dalších místech se ukázalo, že nabíjecí infrastruktura není vždy uživatelsky jednoduchá.
  • Spotřeba v horách a na rozbitých cestách byla vyšší, než plánovač trasy očekával.
  • Na cestě se přidal i defekt na doprovodném Challengeru, který komplikoval logistiku.
  • V některých horských pasážích bylo nutné počítat s omezeními cesty i s vyšší náročností provozu.